Maroko - Zajímavá místa

Agadir
(170 tis. obyv.)
Přístav a letovisko nazývané „Perla marockého pobřeží”, které bylo obnoveno po ničivém zemětřesení v roce 1960. Má 10 km dlouhou písečnou pláž, po níž jezdí turistický vláček (a policisté na koních), řadu kvalitních hotelů a nejlepší infrastrukturu v zemi. První zprávy pocházejí ze 16. století, kdy zde Portugalci vybudovali obchodní stanici a pevnost. Město dostalo berberské jméno Agadir, „opevněná sýpka”. Později bylo dobyto Saadovci, kteří vystavěli na kopci nad městem mohutnou kasbu, z níž je překrásný pohled na město i přístav. Kromě rybářského a obchodního přístavu je nejzajímavějším místem Souk al Had, tržiště obehnané 6 m vysokou zdí s 12 branami a cimbuřím, městská tržnice, park zvaný Ptačí údolí (s voliérou, malou ZOO a vodopádem) a zmíněná kasba. Podvečerní Agadir je přímo stvořený k procházkám po nábřeží. Letiště Al-Massira se nachází 25 km jihovýchodně od města.

Casablanca
(3 mil. obyv., arabsky Dar el Beida)
Ekonomické i průmyslové centrum Maroka a nejvýznamnější přístav severozápadní Afriky. Největší atrakcí města je Velká mešita Hassana II., nazývaná „osmým divem světa”, která přitahuje poutníky i turisty. Moderní nadčasová megamešita z roku 1993 pro 105 tisíc věřících byla navržena francouzským architektem Michelem Pinseau a vybudována částečně na pilířích nad mořskou hladinou. Nad ní je skleněná podlaha. Střecha je otevírací, ovládaná elektronicky. Z vrcholu bílo-zeleného 200 m vysokého minaretu je směrem k Mekce vysílán laserový paprsek. Mešita je kromě pátku a muslimských svátků přístupná s průvodcem i pro nevěřící, za vysoké vstupné (asi 100 MAD) odpovídající unikátnosti stavby. Její součástí je kromě médersy také národní muzeum, několik tradičních hammamů (lázní), teologická knihovna (největší v islámském světě) a podzemní parkoviště. Stavba stála 1 miliardu USD.V 16. století založili Portugalci v místě bývalé berberské osady Anfa (dnes stejnojmenná luxusní čtvrť) osadu Casa Blanca, v roce 1912 z ní Francouzi vybudovali světově důležitý přístav a hospodářské centrum marockého protektorátu. Současným srdcem města je náměstí Mohammeda V. s budovami úřadu válího (s věží s hodinami) a Justičním palácem ještě z protektorátních dob a také s kašnou a palmami. Důležitou křižovatkou je náměstí Spojených národů (Place des Nations Unies). Ze starého města zbyl jen rybářský přístav a několik uliček medíny. Asi 30 km od města je letiště Mohammada V.

Erfoud
(10 tis. obyv.)
Městečko ležící uprostřed pouště. Vyrostlo z bývalého sídla pohraniční vojenské posádky v jedné z největších saharských oáz, významného překladiště zboží na karavanních stezkách jižního Maroka. Vyjíždí se odtud k písečným dunám Erg Chebbi u oázy Merzouga, nejvyšším v Maroku (až 100 metrů), nebo k poslední oáze, vesnici Rissani. V Erfoudu se odehrávají každoroční říjnové datlové slavnosti a v okolí se těží černý mramor, obsahující překrásné zkameněliny.

Essaouira
(Mogador, 53 tis. obyv.)
Nejmalebnější marocké letovisko, s medínou na skalnatém poloostrově opevněnou již Portugalci, se živým súkem (kvalitou vynikají především řezbářský práce z místních thújí). Typické jsou klenuté průchody, připomínající panství Francouzů, bílé zdi a modré okenice. Za bránou Porte de la Marine je rázovitý rybářský přístav, kdysi základna pirátských lodí, a na Skala du Port nelze přehlédnout španělská děla z 18. století. V okolí Essaouiry jsou písečné duny oživené roztroušenými akáciemi a jalovci. Pláže jsou obleženy surfaři, využívajícími větru „alizze”.

Fes el-Bali
(1 mil. obyv.)
Město považované za kolébku marocké monarchie, protože se tu narodil Moulay Idriss, pravnuk Prorokovy dcery Fatimy. Roku 786 uprchl z Medíny do Volubilisu, kde ho berberské kmeny prohlásily imámem, a on se poté přičinil o islamizaci celého Maghrebu. Dva měsíce po jeho smrti mu jedna Berberka porodila syna, který byl jako jedenáctiletý provolán imámem jako Idriss II. (804 – 828 n.l.) a z berberského tábora svého otce vybudoval hlavní město říše. Na přelomu 13. a 14. století se Fes stal sídlem merinovských sultánů.

Fes je významnou kulturní metropolí, která měla univerzitu v době, kdy na Velkou Moravu dorazili Cyril a Metoděj. Klenot islámské architektury a duchovní centrum Maroka zůstává i dnes baštou tradic a řemesel se dvěma medínami. Starší Fes el-Bali byla založen Idríssovci, mladší Fes el-Jdid Merinovci. Nejlepší pohledy na obě staré části města jsou z okružní silničky Tour de Fes (16 km), zejména od pevnosti Borj Sud. Obdobný pohled je od protilehlé Borj Nord. Do města se vstupuje zdobnou bránou Bab Boujeloud se třemi oblouky (1913), v průhledu s minarety mešity Sidi-Lazzar a médersy Bou Inania. Mešita Kairaouine (859 n.l.) je druhá největší v Maroku (16 tis. m2), pro 20 tisíc věřících, s cennou knihovnou a proslulou médersou Attarine. Známé jsou též mozaiková fontána Nejjarine, súk a fotogenická čtvrť koželuhů a barvířů kůží. Komplex staveb královského palác je veřejnosti nepřístupný.

Ifrane
Letovisko a lázně založené roku 1929 Francouzi, kde se uprostřed cedrových lesů nachází lovecký zámeček Hassana II. V zahradách města se skrývají vily a chaty bohatých Maročanů, kteří do oblíbeného rekreačního centra míří lyžovat, lovit či rybařit.

Marrakéš
(1,5 mil. obyv.)
Druhé nejstarší ze „sultánských” měst Maroka je fascinujícím hlavním městem jihu a dokladem historického a kulturního bohatství celé země. Podle barvy půdy i hradeb je nazýváno „Červená perla jihu”. V 19. století se tu usídlil král Mouley Hassan, za jehož vlády vyrostla mj. působivá almohadská mešita Koutoubia s téměř 80 m vysokým minaretem, považovaná za nejdokonalejší islámskou stavbu v severní Africe. Známé jsou honosné královské paláce a botanická zahrada Majorelle s desítkami druhů z celé Afriky.

Roku 1062 zde Almoravidé založili tábor a ve 12. století ho jako své hlavní město opevnili hradbami. Saadovci si Marrákeš zvolili za sídelní město a obchodovali odtud s černou Afrikou. Pozůstatky šesti desítek příslušníků dynastie Saadovců spočívají ve dvojitém mistrovsky vyzdobeném mauzoleu Tombeaux saadiens (16. stol.). Saadovská Médersa Ben Joussef je největší školou koránu v Maghrebu. Turisty přitahují 6 – 9 metrů vysoké městské hradby z dusané hlíny se 200 baštami (z Bab Debbarah jsou nejlépe vidět koželužské kádě) a Palác de la Bahia („Zářící kráska”), který dostala oblíbená velkovezírova manželka za prvorozeného syna. Palác je dokonalou ukázkou tehdejšího stylu bydlení a orientálního luxusu. Na náměstí Jemaa el-Fna se o zábavu starají akrobaté, zaklínači hadů a trhači zubů, na přilehlém súku lze sice koupit cokoliv, ale zároveň se spolehlivě ztratíte. Na okraji města leží nepopsatelné Modré zahrady malíře Jacquese Majorelle (1886 – 1962). Po roce 1912 se v Marrákeši usadilo mnoho Francouzů, kteří z něj učinili nejkrásnější koloniální město Maghrebu.

Mekneš
(750 tis. obyv.)
Hliněné město sultána Moulaye Ismaila (1672 – 1727), druhého vládce dynastie Alaouitů (měl údajně 500 žen), který z původní osady založené v 10. století vybudoval svou rezidenci jako nejmohutnější pevnost severní Afriky, s trojitými hradbami. Ty jsou dlouhé celkem 40 km, s obrovskou bránou Bab el-Mansour, která je symbolem města. Mauzoleum Moulaye Ismaila patří k nejnádhernějším pohřebním mešitám v zemi. Kromě enormních hradeb a komplexu palácových zahrad ve stylu francouzského krále Ludvíka XIV., v němž se shlížel, dal budovat sýpky a akvadukty, na což přikázal vyrabovat mj. římský Volubilis. V roce 1912 založili Francouzi v Meknesu Ville Nouvelle (Nové Město) a zavedli pěstování vinné révy. Dnes je zde také universita, v medíně súky proslavené berberskými šperky a všude potkáte nepřehlédnutelné bizarně vystrojené prodavače vody.

Moulay Idriss
Nejvýznamnější poutní místo Maroka asi 30 km od Meknés, v půvabné krajině olivovníkových sadů. Mauzoleum Moulay Idrisse I., zakladatele prvního arabsko – islámského státu na území Maroka a nejuctívanějšího marockého světce, je však přístupné nevěřícím jenom k závoře (horm). Na hlavním náměstí se ve velkém nakupují svíčky pro světce a sladkosti pro rodinu.

Skoura
Oáza Skoura se nachází 30 km východně od Quarzazate podél přítoku řeky Draa, Oued Amerhidl. Je to velmi bohatá palmárie s četnými ksary a kasbami. Zvířata se nesmějí pást v zavodňovaných částech oázy, a tak turisté s ustrnutím sledují místní ženy, jak vláčí obrovské náklady zeleného krmení pro zvířata, vykázaná do vyprahlého okolí. Některé kasby jsou velmi fotogenické a některé dokonce přístupné turistům.

Průsmyk Tizi-n-Tichka
Se nachází ve výšce 2260 m n.m. je větrný, obklopený strmými holými úbočími.Průsmyk Tizi-n-Ait-Imguer (1470 m n.m.) nabízí překrásné výhledy na zasněžené vrcholy Vysokého Atlasu.

Rabat
(1,4 mil. obyv.)
Hlavní město Maroka s vládními paláci a moderní architekturou má vilovou čtvrť Soussi se subtropickými zahradami, obchodní centrum Ville Nouvelle, přepychovou Avenue Mohammada V., hradbami obehnanou medínu a původní čtvrť Kasba Oudaia, vysoko nad ústím řeky Bou Regreg. Kdysi se v tomto místě opevnili Féničané i Kartaginci, které posléze vystřídali Římané. V 10. století islámští Berbeři postavili opevněný klášter (ribat); za zakladatele Rabatu je však považován Youssef el-Mansour, nejvýznamnější vládce dynastie Almohadů, jenž dal almohadskou kasbu přejmenovat na Ribat El Fathi (Pevnost vítězství). V 17. století se do Ribatu uchýlili Židé a Maurové vyhnaní z Andalusie, společně založili dnešní medínu a opevnili ji Andaluskými hradbami. Posléze si vyhlásili pirátskou republiku Bou Regreg, a až do 19. století byli postrachem moří.

Největšími pozoruhodnostmi Rabatu jsou Bab el-Kebir, nádherně zdobená almohadská brána do medíny s arabeskami a nápisy, čtverhranné torzo minaretu zvaného Hassanova věž (44 m) s lesem sloupů nikdy nedokončené Velké mešity, mramorové mauzoleum, jež je hrobkou Mohammeda V. a jeho syna Hassana II., královský palác strážený palácovou gardou, zdobený zeleně glazurovanými cihlami, monumentální „Brána větrů” Bab el-Rouah zdobená citáty z koránu, zoologická zahrada chovající atlaské lvy, kteří již ve volné přírodě nežijí, a botanická zahrada, založená Francouzi.

Rissani
(8 tis. obyv.)
Osada proslulá rozvalinami legendárního hradu Sijilmassa, který ve 14. století kontroloval karavanní cestu do bájného Timbuktu. Dnes tu Berberky prodávají tradiční berberské šperky.

Quarzazate
(80 tis. obyv.)
Hlavní křižovatka směrem na jih, kdysi sídlo vojenské posádky ležící na březích přehrady El Mansour Eddahbi, je špalírem moderních hotelů podél hlavní silnice. Pyšní se kongresovým centrem, golfovým hřištěm a filmovým studiem.

Safi
(320 tis. obyv.)
Průmyslové město (chemie, ryby) se zachovanými hradbami s baštami kolem medíny je proslulé staletou hrnčířskou tradicí. Dodnes je největším keramickým centrem Maroka. Nabídce originální ručně vyráběné keramiky, která se vypaluje v archaických pecích vytápěných dřevem, nelze odolat; alespoň maličkost si koupí každý.

Tanger
(555 tis. obyv.)
Kartaginský Tingis se v antice stal přístavem, který zásoboval Římskou říši severoafrickým obilím. Po arabské invazi se v něm vystřídali Almorávidové, Almohadé a Merinovci, roku 1471 se tu usadili Portugalci a ty zase vyhnal v 17. století Moulay Ismail. Později zde vládli Angličané a v letech 1923 - 1956 byl Tanger bezcelní zónou se zvláštním statutem. Nové město se táhne podél pláže, v milionářské vilové čtvrti Montagne se skrývají i paláce marockého a saúdsko-arabského královského dvora. Do medíny s kasbou vedou brány Bab el-Kasbah a Bab el-Raha, od níž je nejlepší vyhlídka na Gibraltarskou úžinu. Uvnitř medíny jsou kromě barvitého súku také Velká mešita od Moulaye Ismaila a kachlíky obložený minaret mešity Sidi-Bouabid.

Tafraoute
(6 tis. obyv.)
Růžově natřené domky ve výšce 1000 m n.m., před masivní horou z růžové žuly, jsou oblíbeným cílem výletů z Agadiru. Nedaleko je rozlehlá palmárie a mandlovníkové sady, produkující proslulé tafraoutské mandle.

Taourirt
Vesnice s gigantickou kasbou Glaoni, kterou dal postavit Moulay Ismail. V okolí se pěstuje pepř a šafrán.

Taroudannt
(36 tis. obyv.)
Se nachází asi 85 km od Agadiru. Královské město uprostřed pomerančovníkových plantáží na pozadí zasněženého Vysokého Atlasu se pyšní pevností, kterou chránily majestátní 8 metrů vysoké červené hradby s pěti branami. Kdysi sídelní město dynastie Saadovců má pěknou medínu a atraktivní trhy.

Tazzarine
Odpočinková zastávka na poloviční cestě mezi Zagorou a Rissani uprostřed travnaté oázy obklíčené holými horami.

Tetouan
(280 tis. obyv.)
Asi 60 km od Tangeru, s řadou frekventovaných pláží. Medína ze 16. století byla inspirována andaluskými stavbami a její súky mají nepřebernou nabídku zboží.

Tiffoultoute
Pevnost, jež bývala sídlem paši z Marrákeše. Stejnojmennou kasbu nad řekou Oued Tiffoultoute přestavěli na hotel pro herce při natáčení filmu Lawrence z Arábie a hotel je v ní i dnes.

Tinerhir (Tinghir)
Opevněné město ve výšce 1342 m n.m., které je správním střediskem pro 72 ksarů, které lemují soutěsku Todra (šířka 10 metrů, výška skalních stěn až 300 metrů). Žijí zde Berbeři kmene Ait-hota, Arabové, Haratinové (původem ze Súdánu) a další menšinové kmeny. V oáze s palmovým hájem se pěstují datle, olivy, mandle, fíky, granátová jablka a vinná réva.

Údolí Dales
Přes 30 kilometrů dlouhá soutěska s četnými ksary a mohutnými kasbami, geniálně zasazenými do červených skal. V prospektech je nazývána „Údolím tisíce kasb”.Údolí Draa. Romantické celkem 125 km dlouhé údolí s četnými oázami s ovocnými sady a datlovými palmami. Ústí do Sahary nedaleko vesnice M´hamid.

Údolí řeky Souss. Táhne se v délce asi 200 kilometrů mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem.

Volubilis
Kdysi hlavní město římské provincie Mauretania Tingitana (42 – 285 n.l.). Dochovaly se zříceniny kapitolu, fóra, vítězného oblouku, baziliky a lázní, mozaikové podlahy a bronzové sochy. Torza olejových lisů dokládají obchodování s olejem.

Zagora
(10 tis. obyv.)

Umístit na Facebook Stát se fanouškem Sdílet tuto stránku

Oblíbené destinace

Maroko

Atlas Medina & Spa

Egypt

Beach Albatros Resort

Dominikánská republika

Barcelo Capella Beach