Zajímavá místa - Egypt

Alexandrie
Město s asi 3 mil. obyvateli, nejdůležitější přístav Egypta, založený Alexandrem Makedonským 332 př.n.l. na místě rybářské vesnice Rhakotís. Centrum vědy i kultury starověkého světa. Tady svedla Kleopatra Marka Antonia a začal tak jeden z nejbouřlivějších milostných vztahů ve světových dějinách. Kdysi se zde nacházely hned dva divy starověkého světa: proslulá alexandrijská knihovna a maják na ostrově Faros. Na přelomu 19. a 20. století místo navštěvované umělci z celého světa je dnes vyhledáváno turisty. Vybrané památky: Řecko–římské muzeum (40 000 exponátů), Římské divadlo s deseti půlkruhovými řadami, Vila Al Toyour (Vila ptáků) s byzantskými mozaikami, mohutná pevnost Kait-Bey z 15. století, postavená na základech bývalého majáku Faros, dnes muzeum lodní plavby. Maják se sochou Poseidona měřil údajně 125 metrů a zřítil se v 7. století. Hroby Kom El-Schquafa, třípatrové 35 metrů hluboké katakomby z 1. a 2. stol.n.l. Pompeiův sloup, 25 m vysoký, z římské doby. Palác Montazah, dnes hotel, přímo vedle nejkrásnější alexandrijské pláže.

Al – Alamejn
Tři velké vojenské hřbitovy a malé muzeum asi 60 km západně od Alexandrie připomínají 80 000 vojáků padlých ve významné bitvě 2. světové války. Na přelomu října a listopadu 1942 zde britská armáda pod velením generála Montgomeryho porazila německo-italská vojska vedená generálem Rommelem.

Asuán
Ve starověku hranice faraonské říše, na prvním kataraktu asi 850 km jižně od Káhiry. Lomy na proslulou asuánskou žulu. Od 19. století přitahoval bohaté Evropany svým suchým a mírným klimatem. Dnes asi 150 000 obyvatel, slavný trh s kvalitním kořením, velký hospodářský význam (přehrada, elekrárna), vynikající botanická zahrada se sbírkou tropických a subtropických rostlin na Kitchenerově ostrově. Vysoko v příkré skále hroby šlechticů z doby před začátkem našeho letopočtu, s cennými malbami. Na Nilu se pohupují plovoucí turistické hotely, i drobné tradiční felúky s bílou kosou plachtou. Nedaleký koptský klášter Simeon (6. stol. n.l.) se pyšní bazilikou s cennými freskami.

Asuánské přehrady
Jsou dvě. První přehrada, která se nachází pod současnou hrází, byla postavena v letech 1898 – 1902 (délka hráze 2 km, výška 51 metrů). Nová přehrada, Sadd el Ali, pojmenovaná „Násirovo jezero”, byla postavena v letech 1960 – 1970 (sypaná zemní hráz s délkou 3800 m, výškou 111 m, pata hráze šíře 980 m, koruna hráze 40 m, po koruně vede silnice). Dnes čtvrtá největší přehrada světa (s objemem asi 150 km3 zadržené vody) je 500 km dlouhá a přesahuje na území Súdánu.Záměrem bylo zamezit každoročním povodním a zavlažit 550 000 ha pouštní půdy, získat třikrát ročně sklizeň a instalací 12 Francisových turbín (12 x 175 MW) zásobit elektřinou celou zemi. V důsledku stavby bylo třeba přesídlit na 60 000 Núbijců a přestěhovat, nebo alespoň zdokumentovat před zatopením, řadu staroegyptských chrámů. Tak byly za mezinárodní pomoci včetně UNESCO zachráněny například Abú Simbel a Nová Kalabša. Ekologické problémy vyvstaly časem: gigantická stavba narušila přírodní rovnováhu – tedy to, co není na první pohled vidět. Životodárné bahno se neukládá na polích podél Nilu, ale zanáší přehradu. Tlak na hráz je neúměrný a hladina vody klesá v důsledku nadměrného výparu. Okolí přehrady je zasolené, pěstovat se zde nic nedá. Přírodní hnojivo, které kdysi Nil každoročně dovalil až do Středozemního moře, citelně chybí, a stejně tak i sladká voda, která snižovala jeho salinitu. To následně ohrožuje dosavadní zdroje pitné vodě v nilské deltě a mění poměry v přilehlých vodách Středozemního moře. Ubývá planktonu a s ním mizí i komerčně zajímavé ryby. Delta Nilu, místo aby se rozšiřovala, je erodována vodou, takže ubývá i půdy využitelné pro egyptské zemědělství. Zjevný příklad, že nemůžeme „poručit větru a dešti”, aniž bychom předem domysleli důsledky takového rozhodnutí.

Abú Simbil
Oba unikátní chrámy byly zachráněny před zatopením vodami Asuánské přehrady tak, že byly rozřezány, přeneseny a znovu sestaveny na současném místě (1968) za mezinárodní pomoci včetně UNESCO celkovým nákladem 40 milionů dolarů. Velký chrám (postavený Ramessem II.) byl zasvěcen bohům Amon-Re, Re-Harachte, Ptah a samotnému faraónovi. Je výmluvným svědectvím o zbožštění Ramesse II. ještě za jeho života. Fasáda (33 m výšky, 38 m šířky) je známa čtyřmi dvacetimetrovými sochami Ramsese II., menší postavy pod jeho koleny představují členy rodiny. V nitru chrámu je na osmi pilířích zobrazen Ramses II. jako bůh Osiris, stěny jsou zdobeny válečnými scénami z jeho vítězných tažení. Menší chrám byl zasvěcen bohyni Hathor a královně Nefertari, jeho manželce. Fasádu tvoří čtyři postavy Ramesse II. a dvě postavy Nefertiti, uvnitř je šest pilířů zdobených hlavou bohyně Hathor. Nástěnné scény zobrazují bojujícího Ramsese II. a královský pár ve styku s bohy.

Chrám Kalabša
Jeden z nejkrásnějších núbijských chrámů postavil římský císař Oktavián (30 př.n.l. – 14 n.l.) přibližně 55 km jižně od Asuánu. Na současnou lokalitu jihozápadně od hráze byl přemístěn v rámci záchranných prací v letech 1962-1963.

Chrám Philae
(postaven v letech 250 př.n.l. – 11 n.l.) je okázalou svatyní bohyně Isis, matky bohů a ochránkyně žen. Před zatopením byl přesunut z ostrova Philae na nynější místo na ostrově Agilika. Konají se zde každovečerní úchvatná představení „Světlo a zvuk”.

Mauzoleum Aga Khan
Velkolepý náhrobek vůdce sekty ismaelitů. Poté, co v roce 1957 zemřel, jeho manželka francouzského původu přikázala klást na náhrobní desku každý den rudou růži. Je odsud vynikající rozhled na město i do kraje.

Nedokončený obelisk a hřbitov Fatimidů
Ohromující žulový obelisk neuvěřitelných rozměrů (4 x 41 metrů) o hmotnosti 1000 tun, který si objednala královna Hatšepsovet, zjevně praskl při uvolňování od mateřské skály a zůstal ležet tam, kde ho dnes obdivujeme. Obelisky snad mohly představovat zhmotnělé paprsky slunce.

Ostrov Elefantina
Mezi růžově, modře a žlutě natřenými domky se nacházejí zbytky chrámu zasvěceného bohu Chnumovi (s beraní hlavou) a 3000 let starý nilometr, který umožňoval egyptským kněžím předpovídat rozsah záplav. Núbijské muzeum. Núbie, území ležící na jih od prvního nilského kataraktu (katarakt = peřejnatý úsek způsobený většinou žulovými balvany v korytě a tudíž bránící plavbě), bylo podle některých archeologů kolébkou egyptské civilizace a mj. rodištěm slavné Kleopatry. Byla zdrojem zlata, nerostů a dřeva. Zejména za vlády Ramesse II. byly na jejím území budovány skalní chrámy.

Edfu
Ptolemaiovský chrám, nacházející se asi 123 km severně od Asuánu, je nejzachovalejším chrámem v Egyptě, navíc s čistou klasickou dispozicí. Vybudován z pískovce v letech 237 – 40 př.n.l. Na půdorysu 137 x 40 metrů se pyšní impozantním pylonem (vstupem do chrámu) o rozměrech 76 x 35 metrů. Hlavice sloupů na nádvoří mají úžasné tvary palmových listů i několikanásobných papyrových okolíků, stěny zdobí velkolepé reliéfy. Turisty od nilského přístaviště vozí k jeho jedinému vchodu koňské drožky.

Kom Ombo
Přibližně 45 km severně od Asuánu shlíží zvysoka na řeku z levého břehu. Byl postaven za vlády Ptolemajovců a jeho bohatá reliéfní výzdoba je z římské doby. Na stěnách jsou zpodobeni ve společnosti egyptských bohů římští císaři Augustus, Tiberius a Trajánus. Chrám o původním půdorysu 84 x 62 metrů má hlavní pylon se dvěma vchody, protože byl zasvěcen dvěma bohům současně: krokodýlímu bohu Sobekovi (východní část) a Horovi se sokolí hlavou (západní část).

Káhira
Největší město Afriky (16 milionů obyv.) má bohatou historii. V roce 642 n.l. zde byl založen vojenský tábor; v 8. století pak město za mnoha bojů vyhořelo. Vítězní Abbasidové ho poté začali znovu budovat. Za vlády Ahmeda Ibn Tuluna (868 – 883 n.l.) se jeho centrem stala mešita Ibn-Tulun (s minaretem, jenž má schodiště z vnější strany). Původ dnešního jména se odvozuje od éry Fatimidů, kteří ho dobyli v roce 969 n.l. pojmenovali „El Kahir” (Vítězný), podle tehdejší konstelace planety Mars. Bezmála 300 let vlády Mamlúků (1250 – 1570) představovalo zlaté časy: vzkvétal obchod a Káhira vyrostla v pohádkový labyrint paláců, mauzoleí a mešit. V 16. století Káhiru dobyli Osmané (Selim I.), roku 1805 ji obsadil Napoleon a citadelu převzal Mohamed Ali, který začal budovat nové městské čtvrti. Dnes je centrem města náměstí Midan el-Tahrir. Po Nilu plují tradiční felúky i moderní plovoucí restaurace.

Metropole nacházející se obrazně na rozhraní tří kontinentů, kde se po 5000 let střetaly a prolínaly kultury Evropy, Blízkého východu, Asie a Afriky, má návštěvníkovi co nabídnout. Kromě církevních památek (mešit a koptských kostelů) zaujme pozoruhodné Egyptské muzeum (250 000 starověkých exponátů, mezi nimi zlatý Tutanchamonův poklad), věž na ostrově Al-Gazíra (ve tvaru lotosu o výšce 187 metrů, restaurace a vyhlídka na panorama města), tržiště Khan al-Khalili (nejslavnější orientální bazar). Dále stojí za prohlídku Citadela s dvojicí bašt, mešita Amr-ibn-el-As (nejstarší v Egyptě), mešita Al-Azhar (10. století, důležité centrum islámského světa), mešita sultána Hasana (14. století, čtyři madrasy, mauzoleum zakladatele a osmdesátimetrový minaret), mešita Mohamed-Ali (= „alabastrová”, z 19. století ale dle vzoru klasických istanbulských mešit), kostel Al-Mo´allaqua („visutý kostel”, 5. století, na zbytcích římské pevnosti Babylon), Mariánský strom (pod nímž odpočívali Marie a Ježíš, když svatá rodina dorazila do Egypta), kostel sv. Sergia (nejstarší v Káhiře, dle legendy se v něm na útěku z Egypta skrývala svatá rodina), katedrála sv. Marka (moderní stavba největšího kostela v Africe, ostatky evangelisty Marka). Koptské muzeum (sbírky z raně křesťanského období), Muzeum islámského umění (70 000 exponátů).

Gíza
Grandiózní pyramidy v Gíze (dnes předměstí Káhiry) leží na kraji Libyjské pouště: Chufevova pyramida (= Cheopsova, 4. dynastie, asi 2540 př.n.l., základna 230 x 230 m, výška 146 (dnes 137) m, ze 2,5 milionů vápencových kvádrů). Chefrenova pyramida (= Rachefova, základna 210 x 210, výška 136 m, 2 vchody). Menkaureova pyramida (= Mykerínova, výška 62 m) je nejmenší. V okolí jsou další pyramidy a hrobky členů rodiny či vysokých hodnostářů a tzv. sluneční bárky. Sfinga, lev s obličejem krále (70 x 20 m), pravděpodobně zobrazovala faraona Chefrena. Memphis. Nejstarší egyptská metropole, asi 25 km jižně od Káhiry, s unikátní vápencovou sochou Ramsese II. (výška 13 m, 120 tun), alabastrovou sochou Amenopsise II a chrámem pro balzamování posvátných býků.

Sakkára
Jedno z nejstarších pohřebišť z doby faraónů, odkud je známo celkem 15 královských pyramid. Džoserova pyramida (3. dynastie, asi 2630 př.n.l., základna 123,5 x 107 m, šest stupňů) postavená lékařem a architektem Imhotepem, je nejstarší kamennou stavbou světa. Stala se vzorem pro pyramidy v Gíze. Unasova pyramida (5. dynastie) se žulovým sarkofágem má stěny hrobových komor pokryté texty. Serapeum, několik set metrů dlouhá podzemní galerie byla pohřebištěm posvátných býků. Tzv. mastaby (vyvýšené lavice) jsou hrobkami šlechticů. K nejkrásnějším patří Ptahotepova a Mererukova (z doby 6. dynastie, 32 prostor).

Karmak
Rozsáhlá konglomerace chrámů a staveb různého data na ploše 1,5 x 1 km, komplex budovaný panovníky mnoha dynastií po více než dva tisíce let, zasvěcený více bohům. Nejstarší část pochází z 11. dynastie. S chrámem bohyně Mut a svatyní Amona v Luxoru je spojen alejí sfing. Unikátní je zejména deset dochovaných pylonů, dva obelisky královny Hatšepsovet, obří skarabeus, kolosální sochy Ramesse II. (zvlášť působivá ta s princeznou Bentantou) a hala se 134 pískovcovými, překrásně zdobenými sloupy ve tvaru papyru. Nezapomenutelné večerní představení „Světlo a zvuk” je nejlepší v celém Egyptě.

Luxor
Doslova „město paláců” bylo vystavěno na místě Théb, od roku 1540 př.n.l. hlavního města sjednoceného Egypta a kultovního místa boha slunce Amona-Ré. Amon byl původně bohem větru, Ré zosobněním slunce. V Thébách obě božstva splynula v krále všech bohů. Chrámové stavby na levém břehu sloužily k uctívání bohů, západní břeh byl určen pro zádušní chrámy, pyramidy a hroby v Údolí králů a Údolí královen (říše mrtvých totiž ležela za západním obzorem). Amonův chrám v Luxoru stojí přímo na břehu Nilu, stavěli ho zejména Amenhotep III. a Ramses II. Z původních šesti Ramsesových soch se zachovaly tři. Obelisk z červené asuánské žuly přišel o své dvojče, kterému se od roku 1836 stýská po Egyptě na náměstí Place de la Concorde v Paříži. Muhammad Alí ho tehdy velkoryse daroval Francouzům. Veškeré sloupoví je také hodno obdivu. Muzeum Luxor. Jádrem expozice jsou exponáty z období vlády Achnatona, „kacířského” faraona Amenhotepa IV. Jediný se odvážil „zamítnout” panteon bohů a za státní náboženství prohlásil uctívání pouze jediného boha Atóna, Slunce. Zároveň přeložil hlavní město z Théb do nově vybudovaného Tell-el-Amarna. Na rozdíl od ostatních se nenechal idealizovat: jeho sochy mají dlouhý krk, úzký obličej, velké uši, pokleslá ramena, tenké ruce a široké, nízko posazené boky. Častá jsou zobrazení ze soukromého života jeho rodiny.

Memnonovy kolosy
Dvě sedící postavy, 18 m vysoké a 700 tun těžké, představují Amenhotepa III. Křemencové sochy přetrvaly věky a jediné připomínají hliněný pohřební chrám tohoto faraona. Jméno z řecké mytologie je podle Memnóse, kterého v trojské válce zabil Achilles. Zvuky, které sochy po staletí vždy po ránu vydávaly, připomínaly nářek jeho matky Eos, bohyně ranních červánků.

Údolí králů
Postupně bylo objeveno přes 64 skalních hrobů, které se lišily umístěním, délkou, hloubkou a zejména výzdobou. Mezi nejzajímavější patří: Sethos I. (největší a nejkrásnější, sto metrů hluboký, má několik komor se skvostnými reliéfy), Tut-ench-Amun (Tutanchamon, objevený v roce 1922 Angličanem Howardem Carterem, jediný který nebyl vyloupen: vyzvednuté poklady nevyčíslitelné ceny lze vidět v Egyptském muzeu v Káhiře), Haremheb (zajímavé nástěnné malby), Ramses III. (zajímavě členěný hrob z doby 20. dynastie), Thutmos III. (neobvykle zakulacená pohřební komora a dekorace inspirované hvězdnou oblohou).

Údolí královen
Dosud bylo objeveno na 70 hrobek královen, princů a princezen, z 18. až 20. dynastie. K nejzajímavějším patří hrobka královny Nefertari (nejhezčí a nejokázalejší, s působivými malbami) a hrobka královny Titi. O denním životě vypovídá zejména výzdoba hrobů neurozených lidí, například dělníka Menena (doba Thutmose IV.), Ramose (vezír Amenhotepa III.), Nacht (astronom Thutmose IV.), Sennodjem (překrásně zdobená komora).Chrám královny Hatšepsovet (Dair al-Bahri, 1479 - 1457). Působivá stylově čistá a krajně neobvyklá stavba vtesaná do nitra skály je geniálně zakomponovaná do krajiny. Celkem tři terasy zdobí scény zrození královny a popis jejích obchodních cest, zejména proslulé výpravy do bájné země Punt. Celé dílo kdysi obklopené zahradami vytvořil její dvorní architekt a zřejmě i osobní přítel Senenmut.

Chrám Sethi I
Stavbu chrámu zasvěceného Amonovi dokončil až jeho syn Ramses II. Stěny zdobí mistrovské reliéfy.

Ramesseum
Zbytky Amonova chrámu ohromujících rozměrů, zachovaly se pozoruhodné reliéfy. Stavitelem byl opět Ramses II.

Deir el-Medína
Chrám z doby Ptolemajovců byl zasvěcen bohyni Hathor a Maat. Za ním žili dělníci pracující na nekropoli, kteří požívali nejen výhod, ale i omezení, například nesměli svou vesnici opustit.

Oázy
V Libyjské poušti se celá staletí nic nezměnilo. Egypťané se do ní nehrnuli: soudili, že v ní vládne Osiris, bůh zemřelých. Teprve když byly objeveny oázy, ostrovy života skryté mezi nekonečnými písečnými přesypy, zjistili, že jsou cenným zdrojem polodrahokamů a koření. Klima je extrémně suché, vlhkost vzduchu dosahuje maximálně 9 %. Dnes se obyvatelé živí zemědělstvím (sklizeň až třikrát ročně) a turistickým ruchem. Nejkrásnější je v poušti rudý západ slunce a noční nebe s miliardami hvězd. Nejznámější oázy:

Al-Baharija
Asi 1000 km2 a 30 000 obyvatel. Hlavní atrakcí jsou palmové háje a 398 horkých minerálních pramenů s vysokým obsahem sirovodíku a železa. Našlo se zde několik desítek pozlacených mumií. Jezdí sem pravidelná autobusová linka z Káhiry.

Al-Fajjum
Asi 100 km jižně od Káhiry. Je to tzv. nepravá oáza, neboť voda je přiváděna z Nilu říčním ramenem Bahr Júsuf (Josefova řeka) do jezera Quarun, odtud se větví ve složitou síť zavlažovacích kanálů a na pole je rozváděna prastarými vodními koly. Místní tržiště je proslulé kameninovými nádobami, kořením a zlatými šperky.

Farafra
Rozlohou nejmenší, žije zde asi 2000 původních beduínů. Palmová oáza s důmyslnou sítí vodních kanálů, které umožňují pěstování datlí, oliv, manga a zeleniny, s krásnými zahradami a několika horkými prameny, na kterých jsou vybudovány lázně. Při cestě do oázy Baharija leží tzv. Bílá poušť, s bizarními skalními útvary, vytvořenými vodní a větrnou erozí z jemného křídového vápence.

Dakhla
Oáza proslulá bludištěm hliněných domků, s opevněnou vesnicí Al-Qasr. Nachází se zde na šest set minerálních pramenů, z nich nejvýznamnější jsou sirné.

Karga
Leží nedaleko Luxoru, na staré obchodní cestě, rozlohou cca 6000 km2 největší v oblasti, 100 tis. obyvatel. Jižně odtud se nacházejí léčivé termální prameny (léčení revmatismu, žaludečních potíží a alergií).

Vádí Natrun
Čtyři kláštery z 9. století ležící ve 32 km dlouhém údolí na pouštní cestě mezi Káhirou a Alexandrií.

Rudé moře
Jedno z nejseverněji položených korálových moří, s příjemnými teplotami vody po celý rok, ideální pro koupání a potápění, snadno dostupné. Vzniklo na prasklině v zemské kůře, kde se od sebe vzdalují dvě pevninské desky, africká a euroasijská. Táhne se v délce přes 1900 km mezi Afrikou a Arabským poloostrovem a neústí do něj žádná řeka. Patří k nejslanějším mořím světa (salinita až 40 promile), protože výpar z jeho hladiny je zvyšován horkým pouštním klimatem okolních zemí. Jeho neobvyklé jméno se odvozuje od měkkýšů na jeho dně, z nichž se získávalo barvivo purpur, nebo od barev okolní pouště při západu slunce.

Na západním břehu (pevninské části Egypta) se kromě Hurghady nacházejí letoviska Ain-Sukhna (nejblíže Káhiře, asi 55 km jižně od Suezu, s jedněmi z nejkrásnějších pláží Rudomoří), Al Qussair (od 10. století hlavní přístav Rudého moře, s mešitou ze 12. století a obrovskou pevností, krásnými a liduprázdnými plážemi), Safaga (letovisko při pouštní cestě z Hurghady do Luxoru, léčivé prameny a krásné korálové útesy) a Marsa Alam (nejjižněji položené turistické letovisko, skutečný ráj pro potápěče a rybáře).

Další výlety z pobytových resortů
Pouštní safari na velbloudu, čtyřkolkách nebo terénním automobilu. Nabídka včetně ceny podle konkrétních podmínek v místě. Výlet většinou sestává z jízdy džípem se zastávkou v poušti, krátké vyjížďky na velbloudu, prohlídky beduínské osady spojené s vycházkou k pramenu a s občerstvením v typickém beduínském stanu. Pokud se vracíte za tmy, pohled na hvězdné nebe je nezapomenutelný.
Plavba na zářivě bílou písečnou kosu jen nepatrně vystupující z vody, výlet spojený s koupáním na volném moři a šnorchlováním na korálových útesech v mělkém moři.

Podmořské muzeum Nachází se severně od Hurghady a je provozováno Národním institutem pro oceánografii a rybářství. Obdivovat zde můžeme ryby a další obyvatele Rudého moře.

Umístit na Facebook Stát se fanouškem Sdílet tuto stránku

Oblíbené destinace

Egypt

Aqua Blu SSH

Maroko

Meriem

Maroko

Al Jasira